Historie Masarykova okruhu

 

Je jaro roku 1930 a v lese nad Popůvkami - malé vesničce vzdálené deset kilometrů od Brna, se ozývá tlumené klepání dřevěných kladívek. Slyšíte? Staví se tam nová závodní trať, která musí být hotová do podzimu. A to klepání, to jsou dlaždiči, kteří do země usazují žulové dlažební kostky. Mezi dělníky se šušká, že se o stavbu zasazuje i Eliška Junková, první dáma českého motoristického sportu. Jestlipak vůbec tuší, že jim pod rukama roste legenda, která ponese jméno prvního československého prezidenta? Historie světoznámého Masarykova okruhu by se dala rozdělit do několika etap. Začněme hezky od začátku...

 

1930-1937

První etapa historického vývoje Masarykova okruhu začíná na jaře roku 1930 v lesích za Brnem. V té době narychlo a s velkou podporou legendární závodnice Elišky Junkové se začalo s výstavbou trati vedoucí po běžných brněnských silnicích. Ty musely v rekordně krátké době projít rekonstrukcí, protože první závod se měl jet už na podzim! Z okruhu, jehož jedno kolo bylo dlouhé necelých 30 kilometrů (přesně 29,1 km), měli závodníci velký respekt. Střídalo se zde totiž několik povrchů - beton, v té době moderní asfalt a závodníky nenáviděné dlažební kostky. Není tak divu, že jim kvůli své obtížnosti připomínal “zelené peklo” - proslulou severní smyčku Nurburgringu.

Výstavba běžela podle plánu a na svátek Sv. Václava zde skutečně odstartoval první závod. Tehdy se na okruhu poprvé a naposledy jezdilo proti směru hodinových ručiček. Byla to velká událost, které se zúčastnila tehdejší světová elita. O titul v prvním ročníku soupeřily německé posádky s italskými. Vůbec prvním vítězem závodu konaném na Masarykově okruhu byl Němec Hans Joachim von Morgen, který za sebou nechal skvěle taktizujícího Itala Tazia Nuvolariho na Alfě Romeo. K Morgenovi se v následujících letech přidaly i další legendy jako např. Louis Chiron a Němci Von Stuck, Rosemeyer a Caracciola za volanty extrémních vozů Auto Union a Mercedes Benz, proti nimž neměli Italové ve slabších vozech šanci. A to ani navzdory usilovnému fandění nadšených místních diváků.

1949-1963

 

Kvůli předválečné politické situaci nastala v roce 1938 na okruhu dlouhá jedenáctiletá pauza. Rychlá auta se na start vrátila až v roce 1949. V té době se změnil směr jízdy a okruh navíc přišel o svou západní část, čímž se zkrátil na 17,8 kilometrů. Zmiňovaný rok se do historie Masarykova okruhu zapsal také z dalšího důvodu - došlo k tragické nehodě, při níž Ital Giuseppe Farina se svým Maserati v zatáčce vyletěl z trati a zabil dva diváky. Samotný jezdec z nehody vyvázl bez větších zranění. Od té doby této zatáčce neřekne nikdo jinak než “Farinova zatáčka”. V tomto závodě se na stupeň vítězů postavil Angličan Whitehead, jehož Ferrari k cíli dohnalo neuvěřitelných 400 tisíc diváků. Ty také okouzlil předválečný hrdina Louis Chiron, který v závodě zajel nejrychlejší kolo.

Když v roce 1946 mluvil Winston Churchill o spuštění železné opony, nikdo v osvobozeném Československu nepředpokládal, že za ní v roce 1950 zůstane i celosvětová automobilová elita. Už v tom roce však Masarykův okruh dostal velmi důstojnou náhradu - závody silničních motorek, kterými tato trať žije dodnes. V té době nebylo Brno v kalendáři světového mistrovství, i tak se na startu objevila nejzvučnější světová jména jako Cambell, Baltisberger, Kassner, Klinger, Hocking, Dale, Kavanagh, bratři Hintonové, Redman, Schneider nebo Thalhammer. V závodě nechyběla také domácí elita závodníků jako Šťastný, Havel, Bartoš, Parus, Koštíř, Malina, Lukšík, Slavíček, Čada nebo Srna, kteří zde měli obrovskou podporu domácího publika.

1964-1974

 

V roce 1964 byla trať zkrácena na 13,9 kilometrů a přišla tak o další téměř čtyři kilometry. O rok později se Masarykův okruh dostal do kalendáře mistrovství světa silničních motocyklů. Právě tehdy se začala psát nejslavnější kapitola jeho historie trvající až dodnes.

V následujícím období se na Masarykově okruhu odehrála celá řada dechberoucích závodů, ve kterých se utkali ti nejlepší z nejlepších. Na stupních vítězů se blýskli tito velikáni motocyklového sportu: legendární Giacomo Agostini, jehož v počtu výher překonal až Valentino Rossi, Mike Hailwood, Phil Read, Bill Ivy, Jarno Saarinen nebo Johnny Cecotto. V roce 1971 na stříbrný stupeň vítězů stoupl také domácí Bohumil Staša.

1975-1986

 

Ve druhé polovině 70. let se začaly zpřísňovat požadavky na bezpečnost, a původní přírodní tratě byly po celém světě nahrazovány uzavřenými umělými okruhy. I přes další zkrácení trasy na 10,9 kilometrů čekal “starý” Masarykův okruh stejný osud, a tak se pro něj rok 1982 stal tím úplně posledním.

Až do roku 1986 na trati závodili jen jezdci evropského mistrovství a automobiloví závodníci, kteří se na okruh vrátili v roce 1962 zásluhou monopostů formule Junior. V jejich kokpitech se objevovala jména jako Rindt a Lauda - budoucí mistři světa Formule 1. Období mezi lety 1968-1986 se do historie okruhu zapsalo díky mistrovství Evropy cestovních vozů, během kterých se divákům představila řada borců, které do té doby znali jen z motoristických časopisů.

Od roku 1987

 

Moderní historie Masarykova okruhu se začala psát v roce 1987, kdy se v netradičním

prostředí uprostřed lesa na okrajové čtvrti Brno-Žebětín otevřela úplně nová moderní uzavřená závodní trať.

Hned v úvodní sezóně se do Brna vrátilo Mistrovství světa silničních motocyklů, jehož tradice v Brně sahá až do roku 1965.

V roce 1998 byly rozšířeny boxy a dostavěny VIP salonky spolu se zázemím pro závodníky. V zimě na přelomu let 2007 a 2008 prošla dráha kompletní výměnou povrhu trati.

Dodnes patří Masarykův okruh mezi nejznámější závodní tratě na světě.

Kontaktujte nás

Kontaktujte nás v případě potřeby. Jsme tu pro Vás připraveni odpovědět na všechny Vaše dotazy.

info@motogpbrno.com